Od mala se za mnou životem plíží věta: „Pořádek se nedělá, pořádek se udržuje.“ Ještě dnes mě při jejím vyslovení lehce šimrá v podbřišku, takže si umíte představit ty turbulence žaludku v dětství. Tak moc jsem se snažila udržovat pořádek, ale nějak se mi z toho vždycky vyrojil nepořádek! Popravdě už jsem byla chvilkami dost zmatená a pletla si definiční pojmy a rozlišovací schopnosti rychle klesaly k nule. Což mi potvrdily hnedle další tradiční větičky: „To to nevidíš?! To ti to nevadí?!“.
Jak moc ve mně tyhle věty rezonovaly, dokládá příhoda z dětství, kdy nás vykradli. Vrátila jsem se domů a v mém pokoji byl nepořádek. Prostě BYL TAM! Chápete to?!!! A já ho VIDĚLA! Poházené věci, nějaké drobky na parapetu, otevřené skříňky. A světe div se, VADILO mi to. Teda ne nepořádek sám o sobě, ale vadilo mi selhání v udržení pořádku. Vše jsem tedy pečlivě poklidila. Velmi pečlivě.
No a vidíte, vůbec nikdo z toho neměl radost! Pak se v tom vyznejte!
Po letech jsem přišla na to, že celá ta věta o pořádku je blbost. Udržování trvalého pořádku vede k frustraci. Zvláště ve vícečetné rodině. Kdežto dělání pořádku může naopak být kreativní a terapeutickou záležitostí. Zvláště ve vícečetné rodině. A že ze všeho nejdůležitější je pěkně si to ZDŮVODNIT.
Takže, hlavní pozitiva spatřuji v ocenění a vizuálním efektu. Když prostě necháte ten nepořádek pěkně uzrát, pak jeho likvidaci oceníte nejen vy, ale zpravidla i okolí. To je zkrátka tak viditelný rozdíl, že si prostě všimnou všichni, a to jim to nemusíte ani naznačovat, natož to některým přímo otloukat o hlavu. To i domácí zvěř najednou začne línat tak nějak ohleduplněji. Takové to každotýdenní či snad denní ošmrdlávání nikdo ani nezaregistruje. Není nad pocit, kdy vítězoslavně zdvihnete totálně zašpiněný hadr se slovy: „No to byl teda hnus“ A tam někde pod nimi běží jako podtitulek: „A já, hrdina, jsem tomu učinila přítrž. Volejte třikrát sláva!“ Přichází pocit hrdosti z toho, jak jste dobrá (že jste se k tomu konečně dokopala…) a obdiv a respekt (měla pravdu, fakt tu byl bordel).
Uklízet uklizené je prostě neefektivní. Navíc to přináší, zvláště nám slabozrakým, další dost závažný problém. Když vás při tom něco nebo někdo nedejbože vyruší, můžete dost snadno ztratit kontinuitu. Prostě nejste schopna poznat, co už uklizené je a co ještě ne. Když uklízíte nepořádek, tak tohle se vám rozhodně stát nemůže! I po několika hodinovém či denním odstupu naprosto přesně víte kam dál.
Dalším přínosem je to, že máte konečně klid. Uklízení, takové to fakt velké, vám prostě dá svobodu. Vlastně to je relax, máte čas na sebe, svoje myšlenky. Nikdo vás neobtěžuje dotazy či zadáváním jiných drobných úkolů (aby nemuseli poslouchat, jak to máte strašný), kolem vás je zpravidla téměř hrobové ticho (nikdo raději ani neprojde kolem, aby taky nenafasoval nějakou práci). Můžete si snít o pláži v Karibiku a prozpěvovat si jazzové songy. Nebo i lidové, dle libosti. Zcela legálně můžete i mlčet. A hlavně, můžete je tak trochu i ignorovat, protože se přeci soustředíte na práci… To je první z legálních výmluv.
Druhá je, že bez uzardění můžete po ostatních sekat slovy nemůžu, neudělám, nepůjdu, protože „Vidíš, že tady mám práci, ne? To teď nemůžu přerušit.“ A jak říkám, když nespěcháte a dopřejete nepořádku na zrání dost času, všichni nemůžou jinak než jen mlčky souhlasně přikývnout. Mnohdy takhle máte volno několik hodin až dní.
No a teď ty terapeutické účinky. Čas od času člověk chce vidět výsledky své práce (samozřejmě ty pozitivní). A chce je vidět hned. Aby to mělo smysl. Tak trochu. Aby měl ze sebe dobrý pocit. Nechce čekat měsíce, roky, desetiletí… U úklidu to tak je. Je to krásně ohraničené. Místem, prostorem i časem. Vy sami si určujete, kdy to začne, kdy to skončí. Prostě si to nadefinujete – jako jednu poličku, jindy jako jednu místnost. A co je důležité, víte s jistotou, že to skončí. Že to dáte. A že výsledek UVIDÍTE HNED po skončení a bude to se zárukou určitě lepší, než to bylo předtím. A navíc, uvidíte to DLOUHO – správné zrání potřebuje čas.
A jedno tajemství na závěr. Když ten nepořádek necháte fakt dobře uzrát, pak ten výsledek uvidíte, i když se nebudete až tak moc snažit….
