Když je člověk smířen sám se sebou, nalezne snadno pochopení
i u druhých.
Připravovali jsme rodinný jídelní lístek. Dcera zapisovala a zakreslovala, já
s manželem jsme diskutovali, jaká jídla tam zařadit.
“No, tak můžeme udělat ty… no ty ovocný rohlíky.. s tvarohem.”
“Knedlíky, maminko, knedlíky!”
“Co?”
“Ovocný knedlíky se říká, víš? Ty jsi řekla ovocný rohlíky.”
“Aha…. No jo, vždyť víš, že ve vaření jsem nikdy nebyla příliš zdatná.”
“Já vím, maminko. Je tam málo matematiky, viď?”
