Seděli jsme u snídaně. Povídali jsme si, co se nám zdálo. Já měla za sebou neklidnou noc, tak jsem byla ráda, že sedím. Nejmladší si stěžoval, že ho poštípal komár. Pohlédla jsem na ten mikroskopický...
Archive - Srpen 2016
Kolega v práci si mi hned ráno přišel postěžovat neb jak řekl, sdílené “neštěstí” je poloviční “neštěstí”. Povídal mi, jak jeho žena vyzvedávala jejich synka z tábora...
… člověk podlehne iluzi, že někomu dobře rozumí, že se dokáže do něj vcítit. A to i v situaci, která se zdá být natolik jednoznačná. Nějak to přišlo, že jsme se s dětmi vrátily...
Někdy je zkrátka třeba čekat. K některým věcem ještě nenastal čas.
Procházela jsem se s Nejstarší podél moře. Pozvolna jsme prchaly od budov, lidí a vodopádů slov. Došly jsme na krásné místo. Žádné budovy, minimum lidí, šumějící moře. Zhluboka jsem se nadechla...