Jednou jsem Nejmladšího tak trochu citově vydírala, že když nebude chodit u kraje silnice, tak mi ho někdo přejede a bude z něj akorát tak Kluk z plakátu a já to nelibě ponesu.
Nejmladší: “A to bys byla smutná?”
Já: “No to bych byla hodně smutná. To už tak maminky mají.”
Nejmladší: “A koupila by sis mě novýho, kdyby mě přejeli?”
Já: “V tom je právě ta potíž, víš? Já už si tě nikdy nemůžu znova koupit. Ty jsi jednom jeden a už nikdy jindy nebudeš.”
Nejmladší: “A koupila by sis jinýho chlapečka?”
Já: “Ne, já chci jenom tebe a ty jsi jenom jeden. Nikdo není a nebude jako ty. A navíc lidi se nedají kupovat. ”
Nejmladší: “Tak to bys byla už pořád smutná?”
Já: “Pořád. Když se stane něco takového, tak na to nejde už nikdy zapomenout.”
Nejmladší: “Tak to bys měla už jenom Nejstarší a Prostředního?”
Já: “Jo, to bychom už byli napořád jen takhle a ty bys nám všem moc chyběl.”
Nejmladší: “Hm, tak já půjdu na stranu, jo?”
Já: “Tak to bude moc fajn.”
