Vejce pod kobercem

Vedla jsem s prostředním polemiku o respektu. K jiným a taky hlavně k sobě. A taky o tom, že pravidla můžu dodržovat, jen když je znám a že mnoha konfliktům se dá předcházet.

Já: “Představ si třeba nějakého pána, který si dává vajíčka pod koberec.”

Prostřední: “Jako normální vajíčka?”

Já: “Jo, normální slepičí vajíčka. Je to trochu divný, ukládat si vajíčka pod koberec, viď?”

Prostřední: “No tak to je hodně divný dávat si vajíčka pod koberec.”

Já: “Jo, je to fakt dost divný. Většina lidí si dává vajíčka do lednice, viď? Ale my se teď nebavíme o tom, jestli je ujetý dávat si vajíčka zrovna pod koberec. Tenhle pán se prostě z nějakého důvodu rozhodl dávat si vajíčka pod koberec a vyhovuje mu to tak.

A teď tam někdo přijde a bude mu po tom koberci chodit a skákat. A ty vajíčka se rozbijou. A čí to je teď problém? Myslíš, že by se měl ten pán rozčilovat a cítit se ukřivděný, protože mu někdo rozšlapal ta vajíčka?”

Prostřední: “???”

Já: “Ten pán se může cítit hodně smutný, přišel přeci o vajíčka. Ale neměl by se kvůli tomu zlobit na toho, kdo mu je rozšlápl. Protože ten nevěděl, že tam pán má vajíčka. Protože on to třeba dělá jinak.”

Prostřední: “Protože si všichni dávají vajíčka do ledničky.”

Já: “Jasně, většina si přece dává vajíčka do ledničky, jenže to ještě neznamená, že ten pán musí být jako všichni. Není trestné dávat si vajíčka pod koberec. Jenže když si sám dávám vajíčka do ledničky, tak mě většinou nenapadne, že by si je někdo mohl dávat někam jinam. Napadlo by tě, když někam přijdeš, se zeptat: ‘Dobrý den, nedáváte si náhodou vajíčka pod koberec?'”

Prostřední: “No to by mě nenapadlo.”

Já: “Tak vidíš. A přesto se to může stát. Ale pak ten, kdo si dává vajíčka pod koberec a moc mu záleží na tom, aby se nerozbila, by měl na to upozornit: ‘Hele, já si dávám vajíčka pod koberec, tak prosím dávejte pozor a neskákejte mi po koberci. Je to pro mě důležité.’

Tím tomu druhému dá možnost volby. Klidně ta návštěva může jít a po tom koberci mu stejně skákat. Ale pak to je už jen její problém. Návštěva nerespektovala potřeby toho pána a pak je to její zodpovědnost. Ten, kdo mu po nich šlapal, oprávněně riskuje, že se na něj ten pán bude zlobit.

A nebo bude toho pána respektovat, a pak se tomu koberci vyhne.”

Prostřední: “Já bych to vajíčko vyndal.”

Já: “Jasně, to je taky možnost. Když se ti dva dohodnou, že takhle jim to vzájemně nevyhovuje a najdou společné řešení, pak to můžou změnit. Když ty budeš chtít skákat po koberci a pán bude chtít jen to, aby se mu vajíčko nerozbilo, tak společně můžete najít nějaké jiné, bezpečné místo, kam ho dáte. Ty budeš moct skákat po koberci a pánovi se nerozbije vajíčko. A budete spokojení oba dva.”

Já: “Víš, spoléhat na to, že ten druhý odtuší, co si přeješ a co potřebuješ, není moc efektivní. Protože i když se ten druhý opravdu bude snažit, tak ho to prostě vůbec nemusí napadnout. A není to o tom, že by nechtěl. Třeba by i chtěl, ale prostě ho to nenapadne.

Třeba jako to, že by si někdo dával vajíčka pod koberec.”