Dostala jsem zajímavou otázku: “Jak tvoje děti zvládají neúspěch?”
Divná otázka.
První odpověď, co mi přišla na mysl, samozřejmě byla: “Jak který a jak kdy.”
Určitě ho nevítají s jásotem a nadšením a stejně tak ho (prozatím) nevítají s pokorou a vděkem za dobrou lekci. V tomto jistě zapadají do běžného průměru.
Nedokázala jsem odpovědět hned. Hlavně proto, že jsem vlastně nevěděla, co je neúspěch, o kterém se hovoří. Medaile? Být v něčem první? Nejlepší?
Nebo to je jen počáteční nezdar? Nedokonalost prvního pokusu?
Asi záleží na definici. Pro mě neúspěch neznamená “nedosáhnout cíle”. Pro mě to je vůbec se nevydat na cestu za tím cílem, nezkusit to ani jednou.
Když už se na tu cestu vydám, byť by to byl jediný krůček, už to je přeci úspěch. Snad už jen pohled směrem k cíli je tím úspěšným pohybem…
A jestli toho cíle dosáhnu?
To už je jen třešinka na dortu…
