Byla jednou jedna žirafa. Byla to divná žirafa. Teda myslela si, že je divná žirafa. A myslela si, že ostatní žirafy si taky myslí, že je divná. Svěřila se jim s tím, že si myslí, že oni si myslí, že je divná.
Pořádně si ji prohlédly. Vlastně tak nějak poprvé si ji prohlédly trochu víc. Uznaly, že se nediví, že si myslí, že je divná. Měla mnohem kratší nohy i krk, ale zase mnohem delší uši. Tak dlouhé, že si je dokázala olíznout. To bylo vážně divné, to přece žádný normální savec nedokáže. A taky celá její kůže byla tak zvláštně navzorkovaná. Růžky neměla. Jen ty obrovské uši.
Tak nějak k nim patřila, ale nebyla normální… byla zkrátka divná.
Jednou se pod okapem z liány potkaly tři okapi. Byly legrační, jak se kvůli krátkému krku natahovaly na krátkých nožkách, aby utrhly pár lístků. Všechny kamarádky žirafy se jim posmívaly a s nevtíravou elegancí se přes ně natáhly a lístky jim vyfoukly.
Chtěla to taky tak udělat, ale bylo to divné… Nedosáhla tam. Začala si nervózně olizovat ucho. Okapi se na sebe jen zaraženě podívaly a jelikož byly nervózní, začaly si taky olizovat ucho. Každá své vlastní. Jsou to tichá zvířata, proč by kvůli pár nejasnostem tropily větší povyk.
Byl čas jít domů. Celou noc divná žirafa divně přemítala. Co když nejsem divná žirafa?
Co když prostě jenom nejsem žirafa?
Ráno se svěřila žirafím stařešinům. Někteří se jí vysmáli, jiní se jí snažili uchlácholit. Nemusí se bát, je žirafa, jen je taková… divná. Ale taková už přeci byla odmalička, to ví celé stádo. Prostě hned, jak se na tomto světě objevila, byla prostě jiná, taková dost… no prostě divná.
Divná žirafa se vydala za okapi. Jak ji spatřily, drcly do sebe: “Hele holky, to je ta divná žirafa!” Svěřila se i jim. Obešly ji kolem dokola. No něco na tom bylo, ale je to takové dost divné tvrzení. Přece přišla se žirafami.
I okapi ji předvedly před svoje stařešiny. Ti si zadumaně cumlali uši a dlouze přemítali. Na žirafu byla opravdu divná. Skoro by se chtělo věřit, že není žirafa. Ale copak je v pořádku o sobě prohlašovat, že nejsem co jsem? A copak by nebylo divné, kdyby byla okapi a přesto žila s žirafami? Tak to by bylo hodně divné! Pravda, s ušima se to naučila dobře, dokonce velmi dobře, ale to ještě neznamená, že to není jen trik.
Nejstarší stařešina se vzepřel na svých krátkých nožkách a rázně prohlásil: “Když celý život žila se žirafami, tak to přece je žirafa. Jen je prostě divná.”
Divná žirafa se zastyděla za svoji troufalost a připadala si ještě divnější. Na svých krátkých nožkách se odšourala domů a každé ráno si prohlížela svůj nedokonalý žirafí kabátek a snila o tom, jaké by to bylo nebýt divná.
PS: Okapi je opravdu nejbližší příbuzný žirafy a opravdu jako jediný savec na zemi si dokáže lízat uši. No není to divné?
