Někdy vám život nabídne nevídanou nálož příležitostí k posunutí vlastních limitů. Až se tomu nechce věřit. Dlouho pusto prázdno a pak během několika málo hodin jedna tréninková příležitost za druhou.
Taková adrenalinová jízda, že málem nestíháte. Před vámi se skoro tvoří fronty lidí inspirujících, motivujících, že ani nevíte, kde vlastně začít.
Večer se pak zhroutíte do křesla, podlomeni vyčerpáním, ale celkem bez šrámů a říkáte si: “Sakra, co to bylo za učitelský rychlokurz?”
Promítáte si veškeré epizodky toho dne a znenadání vám vyskočí úryvek ze hry Járy Cimrmana Vyšetřování ztráty třídní knihy a vžijete se do role pana ředitele, rozhlédnete se po svém právě odžitém dni a říkáte se stejnou dikcí:
“Vždyť se na to podívejte. Debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček. Jen támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, tam sedí dva blbečci vedle sebe.”
