“Broučku, nejde říct, co je správně a co je špatně, co je lepší a co horší názor.. Pohledy na jednu věc se mohou lišit a záleží na vkusu pozorovatele.”
Z pohledu těch mladých oček v tu chvíli bylo až příliš patrné, jaký vkus jejich nositel zrovínka má…. I přesto jsem odvážně pokračovala dál:
“Představ si, že čtyři lidi se dívají na tuhle jednu panenku, každý z jiné strany. Každý tak vidí něco trochu jiného. Je snad ale nějaký pohled lepší nebo horší? Vnímá někdo tu panenku lépe a druhý hůře?”
Nechala jsem doznít větu a úvahu jsem rozvinula dál: “Je to pořád ta samá panenka. Ani jeden pohled není špatný, ani správný. Jsou jen jiné. Co ty si o tom myslíš?”
“Je to divný…”
“Co je na tom divný?”
“No to je přece jasný, že ten nejlepší pohled je zepředu, když se jí koukám na obličej!”
“Tak vidíš, tohle znamená jen to, že patříš k těm, kterým se ta panenka líbí nejvíc zepředu. Ale někteří se třeba na ni rádi dívají zezadu.”
“Blbost!
“Ani ne. Jsou národy, kde si na ženách nejvíc všímají zadku. Někdo se rád kouká na oči, jiný na prsa. Proč by to tak neměli i s panenkami? Víš, spravedlnost života je právě v tom, že to má každý jinak.”
“Cože?”
“Kdyby třeba bylo správné, aby za krásnou byla považována modrá barva očí, tak jak by se asi cítil ten, kdo by se narodil s hnědýma očima? Neměl by nikoho, komu by se líbil. Všichni to přece chtějí mít správně.”
“Jenže tohle je přece jasný. Každý se s nějakou barvou narodí a tak to má. Za to nemůže.”
“No vidíš a takhle je to ale i se vším ostatním. Prostě nějak se narodíš, nějak vyrůstáš a tak to prostě máš.”
“No ale…ale ne.”
“Povídej, řekni to.”
“No… co když jsou 4 možnosti, ale někdo další to má ještě úplně jinak.”
“Hm, co myslíš, že to znamená?”
“Nevím.”
“Prostě to znamená jenom to, že jsme nevěděli vše. Nevěděli jsme, že těch možností je 5. Měli jsme omezené vnímání. Podívej, jako kdyby se někdo na tu panenku podíval seshora. Je to špatně? Ne, je to zase jedna a ta samá panenka. Ten pohled je možná netradiční, zvláštní, málo častý. Pro někoho dost možná až šokující způsob, který těžko chápe. Ale pořád je to pohled na stejnou panenku.”
“No tak to by se třeba taky někdo mohl koukat zespoda…”
“Jo. Nebo taky vzhůru nohama, přes sklo, ve tmě… Těch možností je…”
“…nekonečno!”
:-)