Vzala tu knihu do rukou. Zvláštní román. Takový trochu bláznivý, srdce se jí při čtení často tak zvláštně chvěje. Opravdu prapodivně napsaný román.
Převážně ho hltá docela zběsile, i když do nějakých pasáží se musí trochu nutit. Ale ta zvláštní touha ho dočíst! Směsice očekávání, strachu a obav, radosti a nadšení. Pořád má pocit, že stojí za přečtení. Že nakonec přeci jen všechny ty zápletky pochopí. I když…
Čím víc ho čte, tím se jí zdá, jakoby stránek a point přibývalo. Někdy se v nich ztrácí. Má v sobě zmatek. V hlavě se jí míchají různé pasáže.
Jako zrovna teď. Vzpomněla si na ten úryvek, ten… No, jak to jen bylo? Někde to tu musí být. Ještě před pár dny ty řádky četla.
Listuje čím dál rychleji, stránky jí prokluzují mezi prsty. Nic. To není možné. Tady někde to přece bylo. Vztekle převrací znovu a znovu tytéž listy, přece je musí najít! Přece tu musí být! Přece by nezmizely! Tady, tady někde, v těchhle místech to muselo být…
Najednou jí ruka ztuhla. Dočista zkameněla. Po tváři jí začala stékat slza. Nejdřív pálivě horká, po chvilce ocelově chladná. Ta chvilka se zdála nekonečná. Hučelo jí v hlavě.
Nakonec velmi pomalu obrátila několik listů nazad a obě rukama knihu pořádně rozevřela.
Tak přeci jen to je pravda!
Zírala doprostřed rozevřené knížky. Tichých slz přibylo za tu dobu, než levou rukou přitlačila stránky obou půlek svazku dolů a pravým ukazováčkem pomalu přejížděla po pichlavých kouscích, které trčely u hřbetu. Jeden po druhém se jí pod bříškem prstu dráždivě ohýbaly. Přejížděla je nevěřícně ještě jednou.
Ticho bylo tak ohlušující, že neslyšela ani svůj dech.
Nejdříve jí povolily ruce. Stránky knihy se začaly přesýpat z jedné strany na druhou. Pak jí klesla hlava. Jakoby jí snad ta natištěná písmena sama mohla naskákat do myšlenek! Její ramena se neslyšně třásla.
Došlo jí to. Nechala rezignovaně sklouznout ruce z desky stolu. Jen se malátně rozkývaly.
Už tu pasáž nikdy nenajde. Konečny prstů začaly štípat pod návalem krve. Už si nikdy neověří, jestli si ten text pamatuje správně. Už nikdy.
Zní to tak … tajemně: n i k d y… je… už… nemůže… najít.
Prostě to nejde.
Nikdy už je nenajde.
Ty stránky totiž někdo vytrhl.
