“Mami, mami! Víš co?!”
“No copak?”
“Víš, že když takhle sedíš, tak se vlastně točíš?”
“Vím. Země se otáčí, viď?”
“Hele, hele, a když takhle stojím a ani se nehnu, tak se stejně pohybuju!”
“To je boží, co?”
“A hele, když takhle běžím, tak se taky ještě točííííííííím,” jeho hlas dozníval z podesty o patro výš.
Tak si zase sama sobě dovolit být fascinovaná z úplně obyčejných a samozřejmých věcí, to by teprve bylo boží…..
