Tak nás to letos čeká zas. Přijímací zkoušky na víceleté gymnázium. Jsem vděčná, že v době, kdy jsem do školy chodila já, stačilo při přestupu na výběrovou školu (víceletá gymnázia ještě nebyla) nebo později na gymnázium dojít ve stanovený čas na stanovené místo a prokázat, že nejsem debil. Nebo aspoň ne až tak velký. Celá ta záležitost včetně vyhodnocení zabrala všehovšudy jeden den.
Dneska to nestačí. Človíček musí po několikaměsíční přípravě prokázat nejen to, že není debil, ale také že je vhodný kandidát. Musí projít pohovorem, představit své portfolio. Musí projevit svůj zájem, nastínit své vize na zhruba dalších 25 let svého života.
V deseti letech!
Moje krátkodobá vize v deseti letech: budu moct být v pátek venku do šesti? Dlouhodobá vize: letos bych chtěla na táboře už konečně spát ve stanu a ne zase v chatce jako loni.
Snad ty děti nebudou tak omezené po mě…
Hrajeme tu hru “Naši mi říkali, že gympl je fajn a že asi nebudu až tak blbej, když se tak dobře učím, a vy víte, že mi to naši říkali, myslí si to i moje třídní, tak se tvářím, že si to myslím i já, i když tomu vůbec nerozumím… tak se prosím taky tvařte, že mi to věříte, protože jinak si budu myslet, že jsem fakt blbej. ”
Přitom neví nikdo nic.
Jak tomu může človíček v tomto věku rozumět? Stává se jenom zbožím? Artiklem, který může zvýšit prestiž školy? Nebo rodiny?
Syn přeci jen jeden předpoklad splnil: blbej není. Chvíli jsme si povídali, proč se takové vstupní pohovory vedou… a on se zeptal: “Mami, a může se u těch pohovorů i lhát?”
Co říct? No, tak pravdu… ano, dost se při nich lže. Myslím, že jako dítě prostě nemůžeš odtušit, co tě čeká. Nemůžeš posoudit, že to pro tebe bude dobrá cesta. Tak prostě víceméně bereš náš názor za platný. Jenže… Třeba budeme vedle jak ta jedle. Vlastně si tím zajišťujeme osm let alibi, že se hledáš.
Že najdeš to pravé místo, kde se realizovat.
Ale pravda? No, tak třeba vystuduješ pět škol a pořád se budeš hledat. Protože nakonec zjistíš, že to pravé vědění je o něčem jiném….
PS: Nelži, buď upřímný. Ona tě každá lež dožene. Odpověď “V tuhle chvíli nevím”, “Nemůžu posoudit” je taky platná odpověď. Však oni to taky nevědí a myslí si to také… jen to neříkají nahlas.
PS2: Navíc právě proto přeci jdeš na gympl, abys získal větší přehled a mohl se snáz a lépe rozhodnout. Proto by tyhle školy měly existovat…, právě když nevíš, ne?
