Když to tepe

Z večerního mudrování:

“Víš, ono to v životě není jen o těch hezkých věcech, o úspěchu, o výhrách. Možná jsou dokonce důležitější ty prohry, pády. Jak se s tím člověk popere, jak rychle dokáže vstát. Oklepat se a jít dál. Jak tu prohru zužitkuje.

Těch opravdu velkých super žúžo událostí je ve skutečnosti v životě dost málo. Ale stejně tak málo je těch opravdu těžkých, smutných. Dny se skládají spíš z těch menších, malinkatých věciček. Nahoru, dolu, každý den.

Je to jako sinusovka. To je taková křivka, vypadá jako vlnka, víš? Pořád jde nahoru, dolu, nahoru, dolu. Když to budeš pozorovat, můžeš ty cykly dokonce vysledovat. Pak je to jednodušší. Budeš vědět, že když to sjede dolů, tak to zase vyjede nahoru. Pomůže to pak zbytečně si nelebedit v tom údolí a víc si vychutnat ten vrcholek. Pořád se to mění.”

“Maminko, to je jako srdce, viď? Taková ta čára na tom přístroji, jak to pípá a pořád tam skáče nahoru a dolu…”

“Ano, to je výborný příměr. Je to tak. Srdce pumpuje. Vlastně se to tak i říká: ‘Život tepe v ulicích města’, ‘Život pulsuje…’. Pořád se střídají chvilky, kdy se ta energie skoro zastaví a kdy najednou krev vystřelí do žil.

No a když si to představíš… Co by znamenala rovná čára bez změn?

Jen to, že jsi mrtvý…”

E.A.Poe: „Tajemství šťastného života spočívá v tom, s jakou elegancí dokážeme příjmout změnu.“