Pletu šálu. Je dlouhá, místy kostrbatá. Docela barevná, ale sem tam je monotónní.
Snažím se. Někdy se hodně soustředím na každé očko, každou kličku. Pečlivě volím barvu i tloušťku vlny. Držím se vzoru.
Někdy pletu, jak mi to přijde pod ruku. Hladce, obrace, úsporné obrace, krajové oko, přehodit, nahodit, sejmout…
Občas se odtrhnu od konců jehlic a skouknu celou šálu. Ty pečlivě pletené kousky jsou někdy moc utažené, naopak ty nahodilé takové vzdušné. Sem tam chyba ve vzoru, občas tam na mě zírá vytažené oko, okraje jsou zvlněné. Barvy někdy také zrovna moc neladí. Některé kousky se ale povedly.
Co s tím? Párat už nejde. Šála života se plete jenom jedním směrem, pořád dál a dál.
……………………….
Ta moje šála má k dokonalosti daleko. Ale třeba jednou někoho zahřeje…
