Tak nám začal nový školní rok. S ním přišel čas najet do známých kolejí. Přišel i čas na moje pravidelné cvičení. Pravda, nechtělo se mi, ale co naplat, podzim se pomalu hlásí.
Rozklikla jsem rezervační systém s odhodláním začít hned a nic neodkládat. Předsevzetí je předsevzetí. Avšak ejhle. Nebyla jsem v tom evidentně sama. Můj oblíbený a léty osvědčený kurz pro začátečníky byl na dlouhé týdny plně obsazen. Co teď? To mě jistě život zkouší, jak moc vážně to s tím cvičením myslím. Možná nastal čas stanovit si vyšší laťku. Já ti, živote, ukážu!
Přejela jsem očima další kurzy v nabídce. Ten pro pokročilé jsem vyřadila rovnou. Další na řadě byl se zaměřením na posilování. Z hodin biologie si ještě dobře pamatuji, že posilovat lze kromě nervů už jen svaly. Povolila jsem si kalhoty v pase a vyřadila i tento kurz.
Zbýval jediný, s podtitulkem “Redukce”. Zamyslela jsem se jen krátce. Tam bych mohla zapadnout. Vzhledem k cíli jistě nebude tempo vražedné, a když se sejde dobrá parta, možná bude v poločase i prostor na malou svačinku.
Vyrazila jsem ve svém sportovním úboru, který na někom může být i slušivý. S vervou jsem rozrazila dveře tělocvičny a oněměla jsem. Překontrolovala jsem údaje v diáři. Správné místo i čas. Nadšení bylo na všech znát, tuk však nikoliv. Chtělo se mi zařvat: “Co tady děláte, vyzáblotiny?! Neumíte číst?” Když v tom ta nejtitěrnější z celého podvyživeného osazenstva začala předcvičovat.
Přepadla mě paranoidní myšlenka, že jsou všechna ta oživlá pružná stébla členkami animačního týmu, který mě má motivovat. Takhle důmyslně koncipovaný kurz však jistě nikdo kvůli mě nevytvořil. Tak do toho!
Přežila jsem. Sice jsem se v chumlu neztratila, ale dala jsem to.
Jen mi bylo líto pokročilé večerní hodiny, protože cukrárna hned naproti už měla zavřeno. Takovou chuť na dortíček jsem neměla již velmi dlouho…
To je skvělý!!! 😄😂😂😂🤣
Děkuji :-)