“Beru ho takového, jaký je.” Oblíbená věta, která se s lehce maskovanou skromností snaží naznačit jistou velikost ve shovívavosti či nadhledu řečníka.
Ale jak to je? Je to opravdu výhra?
Když někoho beru takového, jaký je, jaký ten člověk bude? Trochu překvapivě, bude horší, než jaký je. Ale když si myslím, že je (bude, má možnost) být lepší, než jaký je, pak… bude přesně takový, jaký je.
Díky za upřesnění, pane Viktore Frankle (rakouský psychiatr).
Pro sebe si přeju, abych lidem kolem sebe dopřála být takovými, jací skutečně jsou.
A vám přeju, ať vnímáte svoje dny jako lepší, než jaké se vám zrovna zdají… Jsem přesvědčená, že to funguje i takto.
