Tak jsem se synátory naběhla na fotbalový trénink. Zase. Poslední rok zatřásl ve svých dlaních s našimi pomyslnými kostkami a hodil. Pomalu nacházíme všechny rozkutálené krychličky a koukáme, copak je na nich za číslíčko. Teď to tedy padlo na místní mužstvo.
Jsem vlastně ráda, po roce chození z místnosti do místnosti dojít až k místní sokolovně je odvážně dlouhá cesta.
Jelikož jsem rodič zodpovědný a přiměřeně aktivní, jala jsem se hned na druhém tréninku vecpat do skupiny WhatsApp, ve které si rodiče a trenér sdílí, že třeba prší a trénink není, nemohou-li se zrovna podívat z okna.
Trenér je dokonce ještě o něco méně technicky zdatnější než já, tak mě odkázal na jednoho z tatínků. Ten prý na tom je lépe než my dva dohromady.
Vytasili jsme s pánem na sebe své obdivuhodně chytré telefony a začali proces sdružování. Zadali jsme moje číslo do jeho telefonu… A nic. Pánova aplikace mě nemohla najít.
Pán se tak na mě podíval a zeptal se mě, zda jsem si jistá, že tuto aplikaci mám a používám. V mnoha životních oborech mám mnoho mezer, ale zde jsem si byla jistá. Zadali jsme proto jeho číslo do mého telefonu. A nenašli. Aplikace pána statečně zapírala.
Tak jsme si navzájem překontrolovali seznamy kontaktů, doplnili i všechna předčíslí, ale záhada nemizela. Pořád jsme se v aplikaci neviděli. Po pár vteřinách mě napadlo překontrolovat ještě jednou telefon a záhada byla vyřešena!
Já: “Jééé, já jsem neměla zapnutý data, tak proto! Teď už to jde, už Vás tam vidím.”
“Tak mě teď z toho zavolejte,” a než se pohledem vrátil k displeji, pán si mě prohlédl od vršku hlavy zhruba k ramenům a povídá: “No jo, blondýna, to se dalo čekat.”
Já: “Pane, Vy jste drzej, víte to?”
Pán: “Vím, oni mě proto tady nemají rádi.”
Já: “Tak já už Vás vytáčím, mě to tu zvoní.”
Pán: “A u mě nic. To je divný… Aha, já taky nemám zapnutý data.”
Já: “Vy jste byl taky blonďák, že jo?”
Pán: “No jo, byl, až do šesti let.”
Já: “No vidíte! A jaký to na Vás nechalo následky!”
Moc dobrý.
Já nejsem blondýna a nikdy jsem nebyla a v sobotu jsem prožila něco podobného, ale s el. troubou. Po půl roce jsme byli v Luhačovicích. Dala jsem do trouby péct maso a syn Petr s manželem sestavovali novou kuchyň z Ikey. A i když jsme Petrovi den před tím řekli, že vysavač se musí vždy zapnout na zásuvku v koupelně, která jediná má měděný drát a je to samostatné el. vedení . Jinak v celém bytě jsou staré el. hliníkové rozvody a došlo k přetížení sítě a tudíž k vyhození pojistek. Po nahození pojistky el. trouba nepekla. Několikrát jsem ji vypla a znovu po určité době zapla a nic. Byla jsem naštvaná, smutná a bylo mi líto, že na to zapomněl. Napsala jsem hned reklamaci na eshop a zjistila jsem, že za tři týdny záruční doba končí. K mému překvapení jsem zjistila večer, že mi odpověděli, a že mám poslat sporák přepravní službou k nim do Havířova přepravní službou. Tak jsem oznámila chlapům, že je zítra čeká odmontování a zabalení sporáku. Tak ve 22 hod. zapojili znovu el. troubu a nastavili čas na troubě a trouba byla v provozu. Závěr zapomněla jsem, že tam je možné nastavit odložený start a jak jsem to zapla, tak jsem nedopatřením to nastavila krátce po zapnutí trouby a vyhozením pojistky. Byla to souhra náhod. Byla to nesmírná radost…
A teď napsat email na zrušení reklamace. Co k tomu dodat na závěr? Pokud dlouho něco nepoužíváš, tak si zopakovat návod použití. Pokud používáš často, tak nastavit přístroj do základního nastavení a postupovat dle návodu. A vše hlavně v klidu a myslet…