Vidění

Zapřísahala jsem svoje svěřence, že když mají zlomek, tak nesmějí nikdy dopustit, aby tam dole, pod zlomkovou čarou, vyšla 0. A kdo to dopustí, že mu ruka uhnije.

Jako příklad jsem jim dala zlomek, kde ve jmenovateli, tam dole pod čárou, bylo 2x. Otázku jsem položila dle svého mínění jednoduchou: čemu se to x nesmí rovnat, aby 2x nebylo rovno nule? Celá třída ihned bez námitek odkývala, že x zkrátka nesmí být nula.

Celá třída – až na jednoho chlapce. Ten se výmluvně mračil na tabuli a pak odvážně pravil: “To ale přeci není pravda, to nebude nula.”

Hlavou mi proběhla myšlenka: “To už si snad ten člověk ze mě dělá legraci?!”

Abych byla upřímná, v mé hlavě měla druhá část věty mnohem vulgárnější podobu.

Něco v mojí hlavě mi však našeptávalo: “Ty brďo, počkej. To je zajímavý, jak to myslí? Zeptej se ho!”

A tak jsem se ho zeptala. “Víte, já vidím, že by to byla nula.  Vy to vidíte jinak. Já úplně nechápu, proč si myslíte, že to nula nebude. Můžete mi to vysvětlit?”

“No přece když za x dosadím nulu, tak to nebude nula.” ‘Bože!’ štkala jsem v duchu a co nejklidnějším tónem jsem se zeptala: “A kolik to teda bude?” Bez váhání odvětil: “Bude to dvacet.”

Pár vteřin jsem střídavě na něj a na tabuli zírala stejně nechápavě jako on před chvílí a odháněla další vulgarity ze své hlavy. A pak mi to secvaklo: “Aha, já už asi vím, jak to myslíte. Kdybych jako jenom čistě místo toho x napsala 0, tak to máte pravdu, to by tam pak místo 2x opravdu bylo 20 a tím bych pak v klidu mohla dělit.” Po krátké odmlce jsem dodala: ” Víte co, oni matematici jsou poměrně líní a úsporní lidé, oni to myslí tak, že to znamená dva krát x. Tu tečku tam nepíší, protože si myslí, že to je jasné, je to dohoda. Nemyslí tím, že by to písmeno byla další číslice. Je to násobení. Tak to tak budeme brát taky, jo? A to pak už uznáte, že by dva krát nula nakonec nula byla, ne?”

“Jo, to pak jo,” horlivě přikývl. “Tak fajn,” oddychla jsem si: “Tak si to ujasněme. Když někde uvidíte číslo a písmeno, tak to bude znamenat, že tím číslem to písmeno budeme násobit, jo? Nebude to další cifra.

My vlastně tak mluvíme i normálně. Neříkáme, že v košíku máme dvakrát jablko, ale že tam máme dvě jablka. ”

Dohoda uzavřena i na tamní půdě.

—-

Tak a kdo z nás dvou má vlastně omezené vidění? On, když ani po těch letech v tom nedokáže vidět násobení, nebo já, když po těch letech v tom nedokážu vidět nic jiného než právě jen to násobení?

Jak snadno můžeme člověku ublížit tím, když se nepokusíme vidět svět jeho očima a prosazujeme jen svůj úhel pohledu.