Jednou mi bylo smutno. Všechno to na mě dolehlo a já se pomalu začínala topit. Užívala jsem si to, tomu topení jsem dala opravdu vše.
Jenže čekat na chrabrého plavčíka, který si všimne a neohroženě se vrhne do té vody mě zachránit, je poměrně blbost. Nakonec jsem došla k závěru, že je prostě potřeba se naučit plavat, protože čas od času je té vody kolem mě hodně.
Na oslavu svého odhodlání jsem si koupila květinu. (Protože i na zahradníka je blbost čekat.) Květina byla krásná, inspirující. Byl to takový zvláštní tropický druh, s okouzlujícím květem v oranžových tónech. Zakoupila jsem si i květináč ve stejném odstínu. Protože oranžová je přece barvou pozitivna a optimismu.
Květina se pro mne stala symbolem naděje a harmonie.
Starala jsem se o ní. Nikdy před tím jsem kytky nepěstovala. (Nějaké doma máme, ale ošetřovatelem je můj muž.) Řekla jsem si, že teď to ale zvládnu. Tohle bude jenom moje kytka a já se zvládnu o ní postarat.
Kytce se dařilo, ten prazvláštní květ mi vracel radost do života. Vždycky, když mi něco nešlo nebo jsem byla sama se sebou nespokojená nebo když mi bylo smutno, podívala jsem se na tu kytku. Vracela mi odhodlání. Když dokážu udržet květinu při životě a dokážu, aby tak nádherně kvetla, zvládnu úplně cokoliv! Byla jsem pyšná na ten květ.
A tak mě ten květ naděje provázel celý rok.
Po dalším roce jsem se při úklidu nad tou květinou zamyslela. Byla pořád tak krásná, jakoby nestárla. Řekla jsem si, že ten květ má pro můj život opravdu nějaký hlubší význam.
Další rok uběhl a já jsem si říkala, co je to za zvláštní druh, že pořád kvete. Možná, že je to nějaká pralesní slaměnka. Možná to je opravdu symbol mého vlastního “rozkvětu”. Možná se tu děje něco opravdu zvláštního.
Uběhlo mnoho dalších měsíců, během nichž se ten květ stal neochvějným symbolem mojí víry a síly. Žádný další se už nikdy neobjevil, ale měla jsem pořád aspoň tenhle jeden.
Pak přišel den, kdy se stonek s květem trochu naklonil. Kvetl ale stále stejně krásně. Možná se pomalu přeci jen blíží jeho čas… Přemýšlela jsem, co mi to má symbolizovat. Jaké skryté poselství mám odhalit.
Začala jsem květinu tedy více zkoumat a …
…zjistila jsem, že ten květ je umělý, plastový, připevněný k plastové tyčce a zapíchnutý mezi živé listy.
O jaké iluze ještě přijdu?
Pochod myšlenek při čtení…
No jeden květ, a že by kvetl celý rok? A ještě další měsíce? Snad rozkvetl vždy další a ty jsi si nevšimla. Ale snad by jsi to přeci poznala? A navíc matematicky zdatná?!
Kameňák.
Tento druh květiny taky dokážu udržet při životě. Snad jen malá rada (v mém věku si to můžu dovolit). Je dobré ji čas od času vynést ven když prší a v zimním období osprchovat ve vaně. :-)
A co jsem se nasmála, když jsem to zjistila… Mě to opravdu došlo až po letech, že to je vlastně divné… Ale sem tam nějaký lístek nahnědl, tak jsem to tak brala. Až někdy přijedeš, tak ti jí ukážu, myslím, že mi vydrží dlouho :-)