Včera jsem viděla takovou zvláštní věc. Ach jo. Zase v tom plavu… aneb kategorie To mi hlava nebere.
Tou divnou věcí byl dětský zubní kartáček. Sonický. To tedy ještě divné není. Čistí výborně, má časovač, který zvukovým signálem oznámí, že je čas se posunout na další část patra. Tenhle má navíc samolepky, kterým si ho dítě může polepit, aby se mu líbil. To je pro motivaci k čištění určitě fajn. V domácnosti s větším počtem dětí tato možnost navíc může zamezit dohadům “čí je čí”. Určitě v tomto smyslu podporují důslednost a individualitu.
Sonické kartáčky jsou bezva výmysl. Ale…
Tenhle dětský kartáček je inovativní. Má bluetooth, je kompatibilní s iOS7, Android a vybranými modely iPhone/iPad. Jak by řekly moje děti: “Hustý!”.
Aplikace monitoruje každé čištění a jeho délku, aby rodiče měli dokonalý přehled o výsledcích jak si děti vedou mezi kontrolami u zubaře.
Ústředním hrdinou aplikace je roztomilý Sparkly, kterého si děti zamilují a který má čisté zuby opravdu rád. Děti se starají o Sparklyho a výukový rádce je současně motivuje, aby si zuby čistily déle a lépe. Pokaždé, když si dítě vyčistí zuby správně, je Sparkly šťastnější a každé úspěšné čištění zubů přináší odměnu.
Děti mohou odemykat příslušenství a Sparklyho si upravit nebo pro něj získat zdravé jídlo, které má rád. Rodiče navíc mají možnost doplnit do aplikace vlastní odměny.
Toliko citace z reklamního článku. Dětem možná naskakují odměny, mě ale naskakuje husí kůže.
Celý den přemýšlím, co to je za špatný vtip. Možná je to alibi pro rodiče, proč si brát všechny ty telefony a tablety hned po ránu už i do koupelny. Je to přeci pro dobrou věc!
Asi jsem strašně naivní a staromódní, ale já svým dětem chci i nadále tvrdit, že si zuby čistí proto, aby je měly zdravé, nebolely je a při úsměvu jim v pusince krásně zářily. Ne proto, aby nějaká počítačová smyšlenina byla šťastná. Že to dělají pro sebe a ne aby se zavděčily okolí.
Odměnou že jim je to, že je zoubky nebolí a zubař je tak nemusí vrtat. Nechci, aby si čistily zoubky proto, aby nereálná figurka dostala nereálný obleček, i kdyby byl stokrát podle poslední módy.
Nevím, na jakém principu kartáček funguje, jak se vyhodnocuje jednotlivé čištění. Předpokládám ale, že nedetekuje povlak na zubech, což by asi pro mne bylo jediné možné hledisko, podle kterého bych si čištění troufla hodnotit.
Za to si velmi barvitě dokážu představit chytré dětičky, které pouštějí kartáček naprázdno nebo s ním čistí něco úplně jiného než zoubky. Limit je limit a odměna je odměna, že?
Umím si představit děti, které budou nesmyslně soupeřit kvůli odměnám, umím si představit děti frustrované, protože nedosáhly předepsaného limitu…třeba proto, že měly horečku a zoubky si výjimečně nečistily.
I bez aplikace si myslím, že mám dokonalý přehled, a to z jednoduchého důvodu. Protože si ty zuby čistím s nimi. Jsem tam s nimi. A vidím. Já se chci i nadále spoléhat na vlastní oči a ne na nějakou aplikaci. Nechci děti kontrolovat a šmírovat, ale věřit jim.
Možná bych neměla tak lpět na rozdělení motivace na vnější a vnitřní. Možná bych měla jít s dobou.
Třeba to bude příležitost pro hackery, kteří budou s tichým souhlasem stomatologů za úplatu sabotovat aktualizační balíčky…
———————————————————————————
Ještě mě tak napadá jiná problematická oblast dětské hygieny. Ale možná jen nemám přehled a už se pracuje na senzorickém toaletním papíru a příslušné aplikaci…
V dnešní době je totiž důležité mít přehled o všem.
… a na důkaz úspěšnosti nové generace můžeme systematicky zálohovat záznamy aplikací. Můžeme to vysílat do vesmíru, ať mimozemšťani valí oči, jak jsme tady daleko.
