… šla jsem do naší kantýny na oběd. Máme tam prima kantýnskou, mnohdy je to to nejlepší z celého oběda :-)
Sedím u stolu a soukám do sebe jakousi poživatinu, když tu zaslechnu, jak dvěma nově příchozím strávníkům říká: “Tak to ne, takhle to nejde, to se pěkně vraťte a znovu. No běžte, myslím to vážně, tady… no běžte, takhle pěkně zpátky…no, podél pultu, tři kroky vpravo, až k těm salátům.”
Pánové zmateně uposlechli a opravdu vzorně odcupitali až za zmíněné saláty.
Kantýnská se rozzářila, nasadila krásný úsměv a povídá: “Tak, to je ono. A teď znova a s úsměvem! Dobrý den, copak si dáte?”