Přiznám se, že nemám moc ráda klasické pohádky. Občas děsí i mě. Ale co mi vadí nejvíc je to, že dost často tam vystupují tři sourozenci. A ze snadno hmatatelných důvodů to pro mne je poněkud citlivé téma.
Většinou jde o stejné pohlaví – tři sestry nebo tři bratři. Chápu to, ono by se to pak komplikovalo.
Ale všimli jste si, jací obvykle jsou? Ti první dva jsou většinou klasičtí životní ztroskotanci – sobečtí, poživační, lačnící po mamonu, hloupí, líní, tlustí, lstiví, zkrátka záporáci. Kdežto ten třetí, nejmladší je skromný, pracovitý, vytrvalý, zpočátku sice trochu odstrčený, ale nakonec se ukáže být onou vnitřně silnou a láskyplnou osobností, která všem vytře zrak. Prostě dobrák od kosti.
První dva jsou oškliví, třetí krásný. První jsou nenadaní, nijací, třetí často mívá nevídané schopnosti a rozhodně vždy oplývá minimálně fyzickou silou. Taky je vždy veselý a optimistický, na rozdíl od starších sourozenců. První dva se spolčí a dost často jdou tomu třetímu po krku. Třetí se i tak za ně rve a vždycky všem odpustí a případně je rovnou i napraví.
Nikdy se nemění pořadí, nikdy to neskončí třeba u dvojky.
Možná to tak trochu funguje i v životě. Někdy, někde. U prvního dítěte jsou ambice rodičů ještě velmi vysoké a zkušenosti mizivé. První se aspoň chvilku nemusí dělit vůbec o nic, třetí od začátku prakticky o všechno. První může být přijat s nezkušeností, třetí už zpravidla bezpodmínečně. První prošlapuje cestičku, třetí se veze ve vyjeté koleji, ze které se zase o to hůř vystupuje.
Takže ono se tohle všechno na charakteru určitě projeví. Ale proč jim z toho dělat vzorec?
Takže ze slavných trojek mám nejraději Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. Lehce bizarní postavy, které jsou z jednoho úhlu pohledu nedokonalé (tlusťoch, vychrtlé bidlo a slepýš), ale i tak každý z nich má jedinečné nadání, které všichni do jednoho dokážou rozvíjet a využívat, a to ve prospěch druhých.
A hlavně pracují jako tým.
PS: No jestli ono to nebude tím, že to vlastně nejsou sourozenci…
