Každý si žijeme ve své bublině těžkostí. Obklopeni svými starostmi a bolístkami. Pohlceni sami sebou. Izolovaní a paralyzovaní. Jako když se v dešti koukáte do okna místnosti a nechápete, že ty lidi vevnitř ten váš déšť ani trochu nevzrušuje. Klidně si tam popíjejí čaj (a třeba řeší, že je příliš horký na pití…).
Možná je to jako při testu z matematiky. Každý dostane svoje zadání a musí tu úlohu nějak vyřešit, protože časový limit je neúprosný.
Každé zadání je originál, jen ten matematický aparát je stejný. Můžeme si navzájem pomoct při sčítání a násobení, ale celkový postup při řešení toho kterého příkladu, ten je jenom na každém z nás.
