Celé dětství mě provázela věta:
“Pořádek se nedělá, pořádek se udržuje.”
Když tak vzpomínám, mohu říci, že můj emocionální postoj k této větě se měnil ruku v ruce s mým vlastním vývojem. Ale jedno se za ta léta nezměnilo… mám to zkrátka jinak :-)
To tvrzení samo o sobě je jinak velmi logické. Vážně. Je tu značná energetická úspora. Za malý, pravidelně investovaný objem práce lze získat relativně stabilní podmínky.
A v tom to právě je. Dávám tomu práci, ale nepozoruji téměř žádnou změnu. Malá investice, malý zisk. Nuda.
Chybí v tom ten adrenalin. Umění balancovat na hraně snesitelnosti a pak čas od času se pořádně zapotit. Výzva odhodlání – překonat se a vynaložit velké množství práce, vložit do toho hodně času a sil, projít zkouškou vytrvalosti… Nutnost vynaložit úsilí přímo úměrné době, kdy člověk vyčkával.
A pak ten slastný požitek, když je hotovo… Protože ta práce je prostě a neodiskutovatelně vidět. Ten rozdíl je úchvatně znát.
Velká investice, velký zisk. Euforie.
Přiznávám se. Jsem úklidový hazardní hráč.
