Jedinečná šance

Jedna věc mě zajímá a už delší dobu to sleduji. Baví mě to. Začalo to tím, že jsem se kdysi přihlásila k odběru jakýchsi dobrých rad. A v rámci těch dobrých rad mi po druhém emailu přišla výjimečná nabídka. Mohu si odebrat báječný online kurz za jedinečných podmínek. Samozřejmě finančních.

Asi zjistili, že jsem opravdu výjimečný čtenář podle mých skvělých prokliků myší…

Ale má to háček. Protože to je tak moc jedinečná nabídka (která je samozřejmě určená jen a jen pro mě), mám možnost ji využít po dobu pouhých tří týdnů.

A čas běžel. Každý den mi chodil email, o co všechno přijdu, když tuhle příležitost nevyužiju. A já, husa hloupá, nevyužila.

21. den přišel poslední email s časovým odpočtem. Minuty ubíhaly tak rychle.

‘Tak tos zase něco promarnila, holčičko! Tak dobře ses mohla mít!’

A bylo ticho. Můj emailový přítel uraženě mlčel.


Uběhlo pár měsíců a světe div se! Emailovému příteli se mě zželelo a ještě jednou, opravdu naposledy mi dal ještě jednu šanci! To musí přece chytnout za srdce každého…

… až na tu, které srdce zatvrdlo. Úplně bezcitně jsem zprávy ignorovala a s lehkou škodolibostí jsem emaily mazala a s jistou poťouchlostí čekala na další.

Den D přešel a bylo ticho. Pár měsíců. Pak přišla další, opravdu jedinečná a neopakovatelná šance….

Teď procházíme s mým emailovým přítelem dalším obdobím tiché domácnosti. A mezitím kolem sebe den co den, na každém kroku objevuji podobné skvělé kamarády, kteří to s námi všemi myslí tak dobře.

Všechny s hrdostí odmítám. Protože já už vím, že se zase všichni dřív či později ozvou.


Otázkou jen zůstává, kdo koho potřebuje a kdo komu dává šanci…

Možná to ale má ještě jeden rozměr. Možná i život sám nám vždycky ve všem dává ještě jednu šanci, která se zdá poslední…neopakovatelná… Nutí nám pocit, že když teď tohle promarníme, že už to nikdy nepřijde…

Ale možná to je jinak. Kdo ví? Kdo koho a jakého potřebuje, komu život dává šanci… stále a znovu a trpělivě čeká, že se konečně necháme “lapit” a konečně tu jeho nabídku na změnu využijeme, že pochopíme…

PS: Nechme ale mudrování, musím letět na nákup. Chápete to, taková skvělá šance už nepřijde!


 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *