Na dětských hřištích toho člověk hodně vyslechne.
Kolikrát stejnými slovy dokážeme ranit hned dvakrát. Kolikrát i dobře míněnou pochvalou toho druhého srazíme zase o kousek blíž k zemi.
Co vlastně opravdu říkáme tím, co říkáme?
- “Jestli tam spadneš, tak tě tam nechám.” Jinými slovy: Ve mně nemáš žádnou oporu, poraď si sám. Já na tebe kašlu. Jsem s tebou jenom v dobrém, jakmile jde o něco špatného, nehnu pro tebe ani prstem.
- “Bál ses na klouzačce, tak tady se budeš bát taky.” Jinými slovy: Nejseš schopen žádného růstu. Nevěřím, že bys překonal sám sebe. Nemám o tobě valné mínění
- “To jsi mě překvapil, to bych do tebe nikdy neřekl.” Jinými slovy: Vlastně tě vůbec neznám.
- “Jsem úplně v šoku, že sis s tímhle takhle hezky poradil.” Jinými slovy: Čekal jsem, že to jako vždycky nezvládneš moc dobře. Nevěřil jsem, že bys byl schopen vymyslet i dobré řešení.