Původně jsem myslela, že tento příspěvek nazvu “Genderový problém?”, neboť to je teď takové společensky lákavé téma. Ale naštěstí jsem se podívala do encyklopedie a zjistila jsem, že
Slovo gender (anglicky, vysl. [džendr]; česky: rod) se používá k označení kulturně vytvořených rozdílů mezi muži a ženami. Často se pod pojmem “gender” myslí genderové role – očekáváné chování od jedince daného genderu.
Musím říct, že naše kočka a kocour jsou poměrně kulturní, ale za těch pár let, co jsou s námi, už od nich neočekáváme vůbec nic. Tak proto ta změna v nadpisu.
Je stejně zajímavé je pozorovat. Třeba jak rozdílně si říkají o jídlo. Naše kočka jen tak elegantně vejde, zpovzdálí obhlédne misky a ladným houpavým krokem odpluje do kuchyně. Překontroluje kuchyňskou linku a stůl a maximálně zlehýnka mňoukne. Pak si někam sedne a zasněně hledí vstříc lepším zítřkům.
Kocour, jakmile otevřeme dveře, se naprosto nepříčetně a za ohromného řevu rozeběhne k miskám. Nutno říci, že většinou tedy řve ještě za dveřmi a přitom buší tlapkami do skla. Pakliže u misek nic nenajde, řve dál a běží do kuchyně. Tam nás obchází ze všech stran, aby zachytil náš pohled a řve o to víc. Mám pocit, že nám i nadává. Pokud ho ignorujeme, rozzuří se a začne nahánět kočku. Kočka se samozřejmě brání a prská. Přeskáčou spolu všechny stoly i kuchyňskou linku a kočka nakonec najde azyl na digestoři či světelné rampě. Z nějakého důvodu to kocour respektuje a tam za ní už neleze.
Možná ten důvod je prozaičtější a spočívá v těch mnoha dekagramech, co má od ní navíc. Možná ale ví, že tohle na nás už stoprocentně zabírá.
Když mu neseme maso k misce, stále řve, začíná slintat a je schopen se přizabít, jen aby k té misce doběhl jako první. Asi byl v minulém životě světový sprintér. Nebo revolucionář – neustále řve, jakoby nás popoháněl k odložení masa do misky. Pak se začne téměř dávit tím jídlem.
Kočka mezitím elegantně a velmi vláčně sleze z digestoře a tím samým lehkým houpavým krokem dojde ke kocourovi. Jen si vedle něj v tichosti stoupne a decentně sehne hlavičku.
Kocour okamžitě ustoupí vzad a ona se tam tak jemně napresuje před něj, že on už vůbec nemá šanci se na misku byť jen podívat. A bulík kocour stojí, slintá a kouká, jestli na něj něco zbyde.
Musí tedy čekat, až se zaplní i druhá miska. Pokud má ale naše lady stále hlad, má hošík smůlu. Stejně totiž postupuje i u druhé misky. Teprve když se nají do sytosti, olízne si podle kočičí etikety tlamičku, rozhoupe boky a odebere se plavně k zaslouženému odpočinku. Kocour natěšeně smočí vousy ve zbytcích. Teď už tedy neřve.
No a proč ten genderový problém? Mě jen tak jednou u toho pozorování napadlo, že v některých ohledech je to u lidí velmi podobné…
Ale rozhodně nic neočekávám… a už vůbec ne od jedinců.
