Lehce přepracovaný sen

Nějak toho jednoho dne bylo dost. Cítila jsem se unavená, přetažená… Řekla jsem si, že si dám sprchu, ať se trochu vzpamatuju.

Domotala jsem se do sprchy, pustím na sebe vodu, ale pocit příjemna se nedostavuje. Něco je totiž divně. Ještě jsem se deset minut sprchovala a stále nemohla přijít, proč mám dneska ten zvláštní pocit.

“No co, to asi nevyřeším,” pomyslela jsem si, náklonem hlavy jsem si přelila mozek na druhou stranu a na potřetí se mi podařilo sundat mýdlo. Začala jsem se mydlit, když v tom mi to došlo! Tak už vím, co je dneska divně!

Sprchovala jsem se ve spodním prádle.

“Jo holka, máš fakt dost, nejrozumnější bude jít se na chvilku natáhnout.” Uznala jsem, že sama sobě radím dobře a že když jsem nezvládla sprchu, těžko zvládnu cokoliv dalšího. A tak jsem na chvilku zalehla. Práce počká, co jiného jí taky zbyde, že?

Usnula jsem rychle a přišel sen. Vstoupila jsem do učebny. Byla taky tak trochu divná. Mnohem divnější byl ovšem lektor. Měl podezřele dokonalý účes a velmi změkčilá gesta. Stál s lehce prohouplými boky a zamířil na mě propisovačkou: “Tak Vy jdete taky na ten kurzík?”

“Jo, já jdu na ten kurz stavebního inženýrství.”

Proboha! Kurz stavebního inženýrství?!

“Tak to jste tu zcela správně, děvenko! Tak půjdeme ke stolku a vyplníme spolu takový dotazníček!” Jeho boky se daly do velmi ladného pohybu a já je slepě následovala.

U stolku rozevřel černé desky a energickým ťuknutím zapnul propisku. “Tak první otázečka: na jaký kurz jste se přihlásila?”

“No na ten kurz stavebního inženýrství.”

“Ano, ano, píšu si. A proč jste si vybrala tento kurz?”

“Protože bych si chtěla rozšířit svoje znalosti.”

Udělal další křížek do ankety, zaklapl desky a prohlásil: “Tak to je naprosto v pořádku. Pojďte se mnou.”

Přešli jsme přes místnost. “Tady se posaďte a začneme.” Zlehka poklepal na kožené kadeřnické křeslo před velkým zrcadlem. Podívala jsem se na něj udiveně a on jen odvětil: “Šup, šup, ať se nezdržujeme!”

Tak šup, šup a byla jsem v křesle. Ať si to s ním nerozházím!

“Začneme masáží.”

Masáží?!

“Masáží?” Evidentně to na mě bylo moc i v tom snu. “Ale ano, masáží. Poslední vědecké studie prokázaly, že masáž obličeje výrazně podněcuje uchovávání nových informací v mozku. A my si u nás na efektivitě studia velmi zakládáme!”

Prudce mě otočil směrem k zrcadlu. Začal mi prsty probírat vlasy a lehce je čechrat. Pak se ke mně sklonil a povídá: “Nebojte se, to je v základní ceně kurzu.”

“Tak jdeme na to!” a nadšeně si promnul dlaně. Začal mi různě páčit ruce a vytahovat mi ramena. Po chvilce brutální chiropraxe mi řekl: “Základní svalstvo máme protažené, tak můžeme postoupit dál. Už jsem se raději na nic neptala a vůbec neprotestovala, jen jsem se trochu bála, co bude následovat.

Pak si natřel prsty olejem a začal mi masírovat obličej. Bylo to příjemné. Jezdil mi prsty jemně po obličeji, kroužil kolem očí, nosu i brady. Jemně poťukával čelo i lícní kosti… a znovu a znovu…

Úplně jsem se v té židli rozplývala. Bylo to božské. Užívala jsem si to a přála si, ať to nikdy neskončí.

Z toho ráje mě do reality vytáhl neúprosný telefon a ještě neúprosnější hlas mé kolegyně.

Škoda, tak to teda ani ve snu ze mě stavební inženýr nebude….