U snídaně jsme probírali lidské tělo. Rukama jsem si jezdila kolem zadnice a povídám: “Tady tomu se říká pánev.”
Nejmladší: “Pánev? Proč se tomu říká pánev?”
Já: “Asi proto, že to pánev připomíná.”
Nejmladší: “A má taky držátko?”
Hmm… představa držátka je opravdu zajímavá…