Módní guru

Naši kluci měli období, kdy je hrozně bavilo si vyměňovat oblečení. Prostřední si vzal všechno oblečení Nejmladšího a Nejmladší zase všechno oblečení Prostředního. Včetně trenýrek. Tři roky rozdílu, které mají od sebe, se v tomto jejich věku projevují výškovým rozdílem zhruba 25 cm. Dalo by se tak říct, že to je na oblečení poměrně dost znát.

Když jsme někam vyrazili, vypadali jako těžké sociální případy. Jednomu bylo všechno malé, druhý v tom plaval. Ale byli šťastní. Jen v krámech si nás někdy ostraha trochu bedlivěji hlídala. Občas zase dostali rohlík zadarmo.

Musím říct, že iniciátorem takových výměn byl vždycky Nejmladší. Ten je v tomhle ohledu naprosto v pohodě. A my jsme díky němu přišli na to, že je mnohem lepší, aby byl spokojený a veselý, než aby sice splňoval společenské konvence, ale byl by nakvašený. Vždycky se utěšuju tím, že já jsem svoje povinnosti z hlediska jeho sociálního zabezpečení splnila – že doma ve skříni má přijatelné, čisté a voňavé oblečení odpovídající jeho věku a tělesným parametrům. A kdo bude chtít, ať se přijede podívat.

Hrozně rád si například obléká různé kostýmy. A rád s nimi jezdí kamkoliv – na nákupy i na výlety. Jednou jsme takhle jeli za sestrou, která pořádala slavnostní otevření svého studia. Nejmladší evidentně pochopil význam této mimořádné události, proto vytáhl svůj nejsvátečnější převlek Spidermana.

Ujistila jsem se, že ví, že má ve skříni i standardní druh oblečení. Odpověď ani nemusím zmiňovat. Naleštila jsem mu tedy jeho pohorky, k obleku báječně barevně ladily, a vyrazili jsme.

Na zastávce tramvaje jsme potkali pána, který dost výrazně připomínal bezdomovce, ale s jistotou to tvrdit nemůžu. V ruce svíral láhev čehosi a s pobavením se díval na naše seskupení. Když jsme ho míjeli, ukázal prstem na syna a bystře, s pobaveným úsměvem řekl: “Jdete na karneval?”

“Ne, na tramvaj,” odpověděla jsem mu s kamennou tváří a pokračovala v neměnném tempu chůze dál. Muž se trochu poplašeně podíval po dětech, ale ty se tvářily stejně nepřístupně. Podíval se proto zmateně na láhev v ruce, mírně zakroutil hlavou a houpavým krokem, s převládajícím jednostranným zatížením se klátil pryč.

Syn si to užil a po asi dvou minutách zájmu, který vzbudil, ho už nikdo neregistroval. Takže asi tak to je.

Na jeho převlekovou libůstku jsme si zvykli. Trošku nás po dlouhé době překvapil, když jsme se vypravovali do kina a on přišel v neoprenových botičkách do vody a koupací čepici (ve tvaru kšiltovky s takovým tím plandavým hadříkem vzadu na krk). Chvilku jsem váhala, zda se pouštět do diplomatické mise za kulturnější vzhled, ale pak jsem si říkala, že v kině stejně zhasnou a bude tma. Dnešek už byl náročný i tak dost. Když zaparkujeme poblíž vchodu, tak jen  rychle přeběhneme a třeba si toho nikdo ani nevšimne. Naštěstí byla zima, takže do plavek nešel a venku trochu poprchávalo, tak to jistou logickou souvislost mělo.

Jako první ho zaregistroval na chodbě manžel. Jen jsem formálně oznámila: “On půjde takhle.” Manžel se na mě se zaujetím podíval a zopakoval tutéž větu tázacím způsobem: “On půjde takhle?”

“No, jo!” rozhodila jsem ruce. Manžel chvíli detekoval můj výraz ve tváři a znovu opatrně zopakoval stejnou větu, teď již oznamovacím způsobem: “On půjde takhle.”

Načež se ozvala dcera: “Vy ho jako necháte jít takhle?!” Lehce neuroticky se mi hlas posunul o pár tónů výše, když jsem jí říkala: “No, necháme! Jestli jsi ty spokojená se svým oblečením, tak je pak vše v pořádku a víc nemusíš řešit. Jestli ti to vadí, můžeš jít dva metry před námi.” Manžel se k dceři naklonil a zhmotnil moji myšlenku: “Vždyť tam bude tma.”

Odjeli jsme a víte co? Nikdo si nás ani nevšiml, nikdo vůbec nezaregistroval, že by měl na sobě něco divného, neobvyklého. V kině opravdu zhasli a my jsme si to parádně užili. A protože nám bylo moc fajn, po filmu jsme zašli ještě na zmrzku. Byla výborná.

Pochopila jsem, že tohle je lekce především pro mě – nebrat si věci osobně :-) Myslím, že Nejmladší vyloženě přišel na svět s tímto jedním konkrétním záměrem, abych já přestala řešit, co si myslí lidé okolo. Snaží se ze všech sil.