V poslední době potkávám dost lidí, kterým od zhruba středního věku nefunguje motýlek v krku tak, jak by měl. Tvar motýla má totiž štítná žláza. Poetické, že? Jenže jednou to může být nevinný bělásek a jednou zase smrtihlav.
Motýlek může přestat poletovat ve správném rytmu komukoliv, ale častěji to je u žen. U citlivých žen. U žen, které toho mají moc. U žen po dětech. Většinou. I klasičtí lékaři uznávají, že štítná žláza je velmi citlivá na stres.
A jak je to z pohledu psychosomatiky? Naznačuje prý pocit nedocenění. Pocit, že člověk nemá čas na to, co by rád dělal. Pocit přílišného přetěžování. Pocit beznadějné únavy.
Hm, tak tyhle dvě představy dohromady sedí, ne?
Ocenění…
MDŽ a rudý karafiát evidentně nestačily. Den matek navíc to také asi nezachrání.
Nezbývá než dobře vychovat naše syny, aby aspoň naše budoucí snachy nemusely stát frontu na endokrinologii :-)
