“Prosím, proberte s dětmi doma jejich chování v době adventu. Vánoce jsou časem zklidnění, pohody a vzájemné úcty.”
Tak z tohoto úkolu dostaneme bajli jako vyšitou. Zcela dobrovolně. Ne, opravdu nechci dětem vykládat, co v dnešní době znamená advent.
Nechci si s nimi povídat o tom, jak vánoční besídka stíhá vánoční besídku. Jak vítězně prokličkovat všechna ta vánoční vystoupení, výstavy, koncerty, představení, trhy a jarmarky. Vynechám i všechna ta vánoční setkání a večírky, na které během roku nebylo dost času.
Zkousnu ty hory kreativního materiálu, které musím nutně pořídit, aby děti mohly ve zběsilém tempu produkovat mraky vánočních dekorací. A nebudu ani s nimi zkoušet jak opravdu neotřele balit všechny ty výhodné kaufy ze všech předvánočních výprodejů, akcí 3 za 2 a neskutečně výhodných nabídek, krytých bezkonkurenčně výhodným úvěrem…
Přenesu se přes všechny ty palby rad, jak zefektivnit vánoční úklid, které nezbytné pomocníky k tomu potřebuji a kteří mi umožní s nadšením zapojit všechny členy domácnosti.
Je mi jedno, co je nezbytně potřeba k navození té skutečně klidné adventní atmosféry. Rozhodla jsem se nevyzkoušet ani bezvadné alternativní, bezlepkové, staročeské, klasické, zdravé i mezinárodní recepty na jedinečné vánoční cukroví, se kterým mi děti mohou tak snadno pomoci.
Nebudu své děti hltit nejasnými vzpomínkami o tom, jaký asi kdysi byl čas adventní a už vůbec nebudu polemizovat o tom, jaký by advent měl být. Nejspíš bych z toho byla stejně vyblikaná jako ty děti.
Dneska se na to prostě vykašleme. Odpoledne vypneme všechny zdroje informací “kterak navodit sváteční náladu” a jistě promarníme mnohé příležitosti, které se ještě i na poslední chvíli dají stihnout v prodloužených otevíracích dobách.
K večeři si dáme chleba s máslem. Budeme naprosto bezostyšně trůnit doma, hrát naprosto nevánoční, třeba karetní hru, povídat si o planktonu a budeme si číst pohádku o velrybě Gerdě, která se ztratila ve velkém oceánu.
PS: Nebojte se, dobře to dopadlo – Gerda se nakonec našla. Dává mi to naději, že i my se v tom oceánu najdeme.
PPS: A kdo se mých dětí zeptá, jestli byly přes rok hodné, a jestli jim tudíž Ježíšek něco přinese, tak toho praštím elaborátem o vývoji adventních tradic v Čechách.
Když byly naše děti malé, tak jsem nepekla cukroví ( dostali jsme vždy od babiček) a ani jsem to neuměla. Předvánoční úklid jsem nedělala, protože jsem říkala, že kdo uklízí průběžně celý rok, tak nemusí to strhat před vánocemi. Když se paní učitelka ve školce ptala dětí, tak náš syn řekl, že maminka okna nemyje a nepere záclony a vůbec nic nepřipravuje na vánoce. Ale myslím, že jsme si to s dětmi užili a byla pohoda. Jezdili jsme k babičkám na vánoce a na lyže….Byly to kouzelné časy.