Jak přišel ten nápad….. Tak v tom jsem naprosto nevinně! To mě nic takového rozhodně nenapadlo, za to vůbec nemůžu a rozhodně jsem se v tom neangažovala!!!
Tak to není odmítání zodpovědnosti, ale realita :-) Občas jsem tu a tam dostala nějaký lehký kopaneček… až jednoho dne přišla moje sestra a dala těm všem kopanečkům formu. A prostě mě nakopla pořádně a s rozběhem! Rovněž nutno podotknout, že jsem se jen tak nedala a musela kopat dlouho a intenzivně… Má výdrž, holka!
Nejdřív jsem si totiž musela odpovědět na pár otázek:
Kdo to bude číst?
Tak sestra by měla. Už ze slušnosti, když mě do toho navezla. Rodiče a manžel – ti ať to snad raději ani nečtou.
A děti? Už teď mám občas problémy se vstřebatelností jejich názorů…. Ach jo, jak zajistit, aby se naučili číst a současně nenaučili psát?
Proč by to mělo někoho zajímat?
Tak to fakt nevím. Možná protože mě to přijde vtipné… Protože mě baví hrát si se slovíčky a ráda to sdílím…
Každopádně jsme u jádra věci – dělám to zkrátka kvůli svým vlastním osobním potřebám. Ono to tak většinou je v mnoha záležitostech našeho života.
Já nemusím vědět všechno a vy můžete mít jiný názor. A rozhodně se vám to nemusí líbit! Koneckonců, vždyť vy to vlastně vůbec nemusíte číst….
(ALE MŮŽETE!!!!!!!)
