Tak jsem si říkala, že bych měla psát něco veselého. Že teď je toho na vážné přemítání víc než dost a chtělo by to změnit téma. A hleďme! Jen jsem pomyslela, přání se zhmotnilo. No teda zas tak...
Stresová odezva je u každého jiná. Někdo se uchyluje k návykovým látkám, někdo k hysterickému smíchu. Já si vypomáhám veselými fantazijními představami. Takhle mě teď napadlo, na jaké téma...
Shodou okolností jsem se teď chtě nechtě musela zabývat školstvím po druhé světové válce. Jako nechtělo se mi, ale prostě to tak nějak vyplynulo. Asi “náhoda”. Čím víc jsem se do toho nořila...
“Beru ho takového, jaký je.” Oblíbená věta, která se s lehce maskovanou skromností snaží naznačit jistou velikost ve shovívavosti či nadhledu řečníka. Ale jak to je? Je to opravdu...
Jedna známá se mi svěřila, že její syn má jako koníčka něco, co ji děsně, ale děsně nebaví. Že neví, co s tím. Snaží se, kouká se s ním, zajímá se, ale strašně ji to nudí. Já to naprosto chápu. Taky...