Bobřík

Šli jsme nádherným lesem. Já a děti. Opravdu krásné místo. Vysoké stromy, nekonečné borůvčí, rozverně střapatá tráva, zpěv ptáků. Škoda, že je neumím rozpoznat po hlase… Člověk měl...

čtěte dál

Kdo jinému jámu kopá…

Odposlechnutý rozhovor ve vojenském muzeu: Otec: “No podívej, Oldříšku, tak takhle to měl na vojně i tvůj děda Pepa,” zahlásal ukazujíc kamsi do vitríny. Mladší synek (překvapeně): “Tati...

čtěte dál

Schoulená na klíně

Seděla na mém klíně a ptala se, co bych jí řekla o životě. Hmm.. K čemu bych to přirovnala? Nejspíš k vodě.  Život je stejně silný a nekonečný, má mnoho forem. Je stejně...

čtěte dál

Hra

Pozorovala jsem našeho kocoura Juniora. Je to adolescent, kterému zakrátko bude rok a který zodpovědně naslouchá volání původních instinktů lovce, a to i přes to, v jaké bavlnce dnešní doby...

čtěte dál

Úryvek

Fredrik Backman: Úzkosti a jejich lidé (str. 44) “… je hanba si přiznat, že v podstatě nechceme, aby si dítě šlo za svým snem nebo kráčelo v našich stopách. Chceme kráčet v jeho...

čtěte dál