Přiznám se, že nemám moc ráda klasické pohádky. Občas děsí i mě. Ale co mi vadí nejvíc je to, že dost často tam vystupují tři sourozenci. A ze snadno hmatatelných důvodů to pro mne je poněkud...
Prohlíželi jsme si oblíbenou knížku pro menší děti – všichni tři ji měli rádi. Je veliká, tenká a tvrdá, co stránka to jeden výjev ze života rodiny. Na každé stránce jedna, dvě jednoduché...
Syn se kroutil nad úkolem, moc mu to od ruky nešlo. Po chvilce mi povídá: “Víš, to je zajímavý, že někdy píšu jen pár vět a jsem z toho strašně unavenej. A někdy píšu víc...
“Maminko, roztrhl jsem si kalhoty.” “Aha, tak mi to ukaž.” “Tady…” Ta trhlina začínala zhruba deset centimetrů pod gumou v pase a kontinuálně pokračovala přes celou...
“Maminko a to když si tam chodila, to jsi byla ještě dítě, že jo? To já jsem se ještě nevyrodil, že jo?” “Ne, to jsi ještě nebyl na světě.” “To jsem byl ještě vajíčko, že jo...