Chtěla bych ti dnes vyprávět o plachetnici. Krásné, s několika plachtami, která pluje po moři. A taky o tom, co tu plachetnici na její cestě potká. A taky námořníka, co se na ní plaví.
Ten má krásný pocit a klid v duši, když se vítr obuje do plachet a on se nechá vézt a loďka sviští po hladině. Pak si to užívá, vítr, vodu, slunce, je to báječná plavba.
Jenže víš co? Každá plachetnice na své cestě zažije i bezvětří. A ne jednou. Místo toho, aby jela, tak stojí, plachty jsou svěšené. To si pak na tom moři námořník připadá dočista sám. Má pocit, že všechny plachetnice už jsou daleko před ním a že on je ten poslední z posledních.
Víš, každý zažije bezvětří, jen většina námořníků o tom nemluví.
A víš co? To moře je široké, širokánské, Země kulatá a jedna plachetnička úplně prťavá. Nevidí za klenutý obzor, nevidí další osamělé námořníky, co čekají na svůj vítr.
A vítr? Ten už takový zkrátka je. Poletuje si ze strany na stranu, chvilku je tam, chvilku onde. Vždycky někde je a někde není, vždycky se zas objeví a pak zmizí.
Jenže kdyby na něj námořník jen čekal, tak by ho mohl minout. Námořník proto musí mít svoje plachty připravené, pořád je načechrávat, musí zkoušet zachytit i malý vánek.
A proč? No na moři jsou i spodní proudy, víš? I když se zdá, že loďka stojí, tak přece jen ji moře pořád unáší. Kdyby se námořník vůbec nesnažil, mohl by i s plachetnicí uvíznout na mělčině nebo se roztříštit o skálu.
Tak to zkrátka musí zkoušet, i když se mu zdá, že nemá už ani trochu chuť a sílu, že vítr nikdy nepřiletí. Musí pořád natáčet plachty a třeba se i na chvilku vydat opačným směrem. Jen proto, aby našel lepší místo ke startu, aby šel větru naproti.
A každý námořník by ti určitě mohl povědět o tom, jaká to je pořádná dřina, udržet plachetnici aspoň na stejném místě, natož s ní odjet o kus dál, když vítr nefouká tím správným směrem.
Jenže to víš, námořníci spíš povídají o tom, jaký to je pocit, když jim vítr cuchá vlasy, plachty jsou napnuté, příď rozstřikuje kapky do stran a sůl je cítit ve vzduchu.
Věř mi, vždycky někde vítr fouká…
