Rodinná dovolená se přiblížila. Snažila jsem se optimalizovat úplně všechno.
Bylo potřeba vymyslet, co by se komu mohlo přihodit, kdy a kde a podle toho vybrat oblečení, náhradní oblečení a případné improvizační prostředky.
Rozdistribuovat tento materiál dle fyzických možností jednotlivých nosičů a také tak, aby v každém zavazadle pro každého bylo něco. Protože s námi pojede manžel. Je to jediná osoba, kterou znám a které bylo ztraceno při jedné cestě zavazadlo v obou směrech. Tedy cestou tam i zpět. Takže prevence je na místě.
Myslím, že už to pomalu dotahuji k dokonalosti. Máme vše pro přežití a ještě se mi daří minimalizovat množství zavazadel. A to vezeme i plastový náklaďák. Hlavně ať jsou děti spokojené.
Jenže pořád je tu takový divný vnitřní pocit. Zítra jedeme. Ale něco chybí. Jenže co?! Tak ještě jednou. Krémy, plavky, náplasti, nafukovací míč – základní vybavení. Šití, manikúra, léky. Oblečení, knihy, hračky. Sakra, pořád něco není v pořádku… Boty, kapesníky… Pořád ten pocit, že něco chybí…
Kufr! Vždyť mi to tu leží na zemi. Kufr, to je to, co chybí!
Předsíň, garáž, sklep, komora…
Cože? My nemáme kufr?!!
Ještě že neprošel ten zákon, že v neděli v noci budou obchody zavřené…
