Rodinný podnik

Jednoho dne se mi zase podařilo něco prodat. To je ta moje snaha dát těm použitým věcem ještě šanci… a dát třeba i šanci rodinnému rozpočtu.

Snažím se. Opravdu.

Prodala jsem třeba sluchátka. Za 50 Kč. Je pravda, že jsem kvůli tomu jela do města, takže když odečtu náklady 2 x 24 Kč, zisk není až tak velký. Ale pán měl radost.

Dlužno říct, že jsem si osud sluchátek představovala trochu jinak. Pánovi jsem je vyčistila, odzkoušela (dokonce jsem je navoněla) a když jsem hlásila, že jsou naprosto bez chyby, pán mi řekl, že mu to je jedno. Že je má na recenzi, takže je hned rozebere a pak vyhodí.

No, tak tahle sluchátka si nevytáhla zrovna šťastný los osudu…

Ve stejném týdnu se mi podařilo prodat i moji první lyžařskou helmu. Za 150 Kč. Měla jsem z toho upřímnou radost. Fakt!

Zahájila jsem svůj vítězný taneček od domovních dveří skrz chodbu a zakončila ho v pozici sochy Svobody v kuchyni u linky.

“To koukáš, co?!” zacinkala jsem manželovi mincemi před nosem. “Jsem prostě dobrá!”

“Jsi tvrdej obchodník, ty z nich sedřeš kůži!” pyšně (?) odvětil manžel.

“Jooo, prodej pod cenou, to je moje, v tom já nemám konkurenci! Nechceš, že bychom to rozjeli jako rodinný byznys?” a pokračovala jsem ve svojí lákavé nabídce: “Ty budeš nakupovat a já pod cenou prodávat! Co ty na to?!”

“Tak taková nabídka se prostě neodmítá!”

Taky si myslím.

PS: Kdybyste to chtěl někdo rozjet s námi, napište!