Četla jsem jednu diskuzi, která naléhavě řešila, zda dovolit, resp. zajistit žákům Wi-Fi připojení na školách. Zdarma. Prostě jako studijní standard.
Někdo se bouřil, že jsou děti na připojení závislé. Ale to prý není pravda, takové nutkání být stále online se týká pouze tří žáků ze třídy.
Nevím, jaké třídy byly předmětem statistického rozboru. Když to vezmu podle školského standardu, kdy ve třídě je 30 dětí, tak nutkání být stále online se projeví u 10% dětí. Minimálně, někde je ve třídách žáků méně.
Ženský alkoholismus se v ČR dotýká shodou okolností také 10% žen. A tohle procento za problém považujeme.
Že by jiný metr? Jednou je deset málo a jindy moc.
Návrhem bylo než řešit zda Wi-Fi ano či ne, zaměřit se na kompenzaci práce na počítači.
Přemýšlím, jak by to ty učitelky o přestávkách s těmi mobily a tablety měly dělat?
Třeba: “Pepíčku, udělej 10 dřepů a já ti na zbytek přestávky vrátím tablet.”?
