Vždycky mě fascinovaly teorie, podle kterých si vybíráme své protějšky. Ať už přímo partnerské, tak i třeba jen přátele, kamarády. Zdá se mi, že mnohé z nich jdou proti sobě.
Tak už jen to pradávné: “vrána k vráně sedá” a k tomu “opaky se přitahují”. Takhle pohromadě, to je trošku na hlavu, ne? Přesto na každém je špetka pravdy.
Pak přišly vzletnější teorie, u kterých ten kontrast není tak patrný. Ale podle mě tam tak trochu je. Dalo by se to shrnout na dvě odnože: “hledáme souznění” a “hledáme svůj doplněk”. Tady už se ty hranice tak nějak smývají.
Zdá se, že naši předci se s tím moc nepárali a říkali vše pěkně od plic. Dnes už si raději necháváme otevřená zadní vrátka… ale možná je to i tím, že prostě tak nějak vše je platné.
Já si to představuju jako takový strojek. Třeba hodinový. My jsme ta kolečka v něm. Někdy zdánlivě stejná, někdy zdánlivě hodně odlišná – třeba svou velikostí. Vzájemně si však můžeme pomoct a uvést se do pohybu. Malé kolečko dokáže roztočit velké a naopak. Jedno se tam kvůli své podstatě otáčí velmi pozvolna a jiné se může utočit.
A někdy to je tak, že ten pohyb jde vzájemně proti sobě.
Kolečka různých velikostí s různým pohybem, a to jak do velikosti rychlosti, tak i jeho směru. Všechna jsou potřebná, i když třeba “jen” usnadňují pohyb jiných koleček.
Přes svoji zdánlivě chaotickou organizaci dohromady vytvářejí cosi velmi funkčního a harmonického. A ve svém výsledku vlastně i poměrně jednoduchého – vytvářejí jednoduchý pohyb s konstantní trajektorií a konstantní rychlostí. Třeba u hodin je to obíhání ručiček.
Takže problém asi je, že nedokážeme postihnout svoji polohu v tom celku a bráníme se pohybu. Protože se nám zdá, že se točíme na opačnou stranu než všichni ostatní, pomaleji nebo rychleji než ten vedle nebo máme pocit, že to my stále musíme někoho popohánět a ono to ve skutečnosti může být tak, že to my se točíme kvůli jinému, zdánlivě zanedbatelnému kolečku…
Tak to vypadá, že i teorie “nechte vše plynout, nebraňte se” má něco do sebe :-)
Nebo možná citace z jednoho filmu: “Potom nepátrej, to neřeš!”
