Reklamní telefonáty, to asi každý zažil. Jen je občas záhadou, kde ty seznamy čísel berou. K mání je mnohé: krémy, holítka, kuchařky, ale také výhodné tarify a další zaručené úspory.
Nesnášela jsem je. Ale vždycky mi to nedalo. Jednak sama nemám ráda, když mi někdo nezvedne telefon, jednak jsem děsně zvědavá a říkám si, co kdyby… Popravdě nevím jaké ‘kdyby’, ale to už tak zvědavé ženské někdy mají.
Otravovalo mě to. Bylo mi hloupé je odpálit hned, protože jsem vždy zavzpomínala na své vlastní brigády. Tak jsem chtěla vždy projevit trpělivost a aspoň si je vyslechnout, když už se to naučili. Dát jim prostor k procvičení, zlepšení se. Jenže většina si to vyložila jinak a nasadila tvrdší útok. Mě pak vysilovalo jim vysvětlit, že si je sice poslechnu, ale opravdu si nic nekoupím. I když je to tak šíleně výhodné. I když tím okradu celou svou rodinu. I když toho do smrti budu litovat.
Jakmile jsem viděla nějaké neznámé číslo, začala jsem se ošklíbat a byla jsem znechucená. Jenže co kdyby… Tak jsem to zvedla a pak se modlila, ať už to skončí.
Později jsem se někde dočetla, že nemůžeš-li změnit nějakou věc, změň úhel pohledu na tuto věc.
Od té doby se na tyto telefonáty těším. Beru je jako trénink. Trénink v odmítání, zdokonalování se v umění říkat ne. S nadhledem a úsměvem. Vždycky mě potěší, že dokážu někoho trpělivě vyslechnout a pak ho s klidem odmítnout a nenechat si zkazit náladu.
Když je čas. A když se mi chce. To pak jinak trénuji umění rychle ukončit hovor. Koneckonců, v případě akutní nouze to vždycky můžu prostě típnout, ale toho jsem zatím ještě nikdy nevyužila…
Mému muži také jednou volali s nabídkou nějakého výhodného tarifu. Byla jsem zrovna u toho. Chvíli poslouchal a pak říkal, že nemá zájem. Protistrana mu něco odpověděla a on na to: “Já nepotřebuju šetřit, já si můžu dovolit i ten nejdražší tarif.”
Vyvalila jsem oči. Na moji nevyslovenou otázku odpověděl otázkou: “Myslíš, že mi po takové odpovědi někdy zavolají ještě jednou se stejnou nabídkou?” Neřekla jsem nic, ale správná odpověď zřejmě byla Ne. Pak ještě dodal: “Navíc když současný tarif dokážu platit, tak na něj přece mám. I kdyby byl z nabídky nejdražší.” Logiku to má, to se musí uznat. Vzala jsem si z toho poučení.
Brzy se mi naskytla příležitost si nově nabytou znalost vyzkoušet v praxi. Jednou jsem zaparkovala, no řekněme tak trochu na knop. Jistého pána to zlehka vydráždilo, neboť musel udělat asi tak o dvě otočky volantem víc než obvykle. Což ho evidentně štvalo. Tak mi to hnedka zčerstva vpálil zpátky: “Kdyby tady jelo něco většího, tak to budete mít pěkně poškrábaný!”
Vzpomněla jsem si a s úsměvem a s lehkým mávnutím rukou jsem odpověděla: “A to nevadí, tak se koupí nový!”
A co myslíte? Fungovalo to i v tomto případě. Ani nepípl.
