Miluju, když vidím teorii přetavenou v praxi.
Stáli jsme kdesi frontu a čekali, až na nás přijde řada. Zdálo se to nekonečné, ale dočkali jsme se. Paní za pultem se nám omlouvala, že dnes je to opravdu velmi vytížený den.
Snažili jsme se o uvěřitelný úsměv s tím, že chápeme, že holt jen nejsme sami, kdo měl stejný nápad ve stejný čas…
Paní nám podala poměrně nadšený a obsáhlý výklad k dané věci. Bavila nás její radost, až jsme zapomněli na celé to čekání. Bavila nás její svěžest. Přesto, že to samé povídala v kuse už minimálně od rána.
Poděkovali jsme jí a ocenili její milý přístup. Odvětila nám: “Já děkuji vám. Bez vás by moje práce nebyla. Bez vás všech bych tu nemohla být.”
Zasnila jsem se. Bylo by krásné, kdyby si toto uvědomili všichni ti unavení a otrávení, někdy i dost naštvaní adepti z mojí soukromé ankety s názvem “Mám svou práci rád”, brblající na zákazníky a klienty.
PS: Ano, název ankety je opravdu velmi ironický… ale pomáhá mi nekazit si náladu.
