Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček. Ten stoleček byl v pracovně a hned vedle něj skříňka plná různých desek a šanonů. U stolečku sedávala jedna maminka, která u něj pracovala.
Nepracovala tam přes den, snažila se to kvůli děťátkům co nejvíc přesouvat na noční směnu. Jenže přišlo období, kdy se toho mamince nakupilo víc, a tak děťátka častěji slýchávala, že maminka bude večer ještě pracovat. Občas pracovala i přes den.
Jednou byla malému chlapečkovi dlouhá chvíle. I vyprosil si na mamince izolepu. Inu proč ne, jen ať si chlapeček pohraje, zajásala maminka a řekla si, že aspoň uvaří večeři.
Večer šla maminka zase do pracovny ke svému stolečku. I co nevidí! Chlapeček si pohrál s izolepou. Zalepil mamince skříň se šanony, aby nešla vůbec otevřít.
Copak to asi chtěl chlapeček mamince říct?
