Kamarádka přišla zdarma k lístkům na koncert kapely No Name a napadlo ji, že bychom spolu mohly vyrazit. Proč ne. Na koncertě už jsem nebyla několik let.
“Vyvezeš vesničanku za kulturou!” smála jsem se.
Někdy mě až mrazí, jak jsou moje slova pravdivá…
Vyrazily jsme. Manžel si z nás utahoval, že tam výrazně navýšíme věkový průměr. Ale nebylo to tak hrozné. Celkem jsme zapadly.
Vzpomínala jsem, co vím o téhle kapele. Tak rozhodně vím, že existuje. To je super. Něco z jejich tvorby znám z rádia. Matně jsem si dokonce vybavila zpěváka. Byl to určitě mladý černovlasý kluk, tehdy mluvil slovensky.
Na pódium se přikolébal plešatý pán vyššího středního věku s lehkou nadváhou. No co, nikdo nemládneme. Aspoň se za tu dobu naučil česky.
Snažila jsem se udržet pozornost. Na vesnici už se v tuhle dobu chystáme do hajan. Ani hudba, ani texty mi bohužel nepomáhaly překonat moje letité návyky. Přemýšlela jsem, jestli se dá spát ve stoje, aniž bych svým pádem ohrozila ostatní účastníky koncertu.
Po očku jsem sledovala kamarádku. Zdálo se, že se taky moc nebaví, ale současně vypadala odhodlaně. Tak tohle já asi nevydržím. Hledala jsem alespoň nějaký důvod, proč bych měla zůstat. Bohužel jsme tu jejím autem.
Zpěvák ohlásil poslední písničku. Ulevilo se mi. Bylo to poměrně krátké vystoupení, ale já pociťovala spíš radost. Tak jsem v tom životě o moc nepřišla, když jsem tuhle kapelu neposlouchala.
Hudebníci odešli, na jevišti se zatáhla provizorní opona. Za ní bylo vidět pohyb a stěhování nástrojů a hemžení postav. “Bože, oni snad budou přidávat! To snad ne,” pomyslela jsem si lehce zoufale a smutně se podívala na kamarádku.
Měla podobný výraz. Ostatní lidi na koncertě vypadali v pohodě a čekali dál.
Najednou nám to došlo! To nebylo TO ONO! To byla předkapela!
Ulevilo se mi podruhé.
Dostaly jsme obě záchvat smíchu. Kamarádka mi povídá: “Hele, to jsme asi jediní, co si tohle mysleli, co?” Znovu jsem se rozhlédla a bylo to evidentní.
“Jo, myslím, že jsme jediný, kdo si myslel, že tohle jsou No Name.”
“No jo, ale ty jsi aspoň blondýna!”
—————————————————————————-
Pak to začalo. Hudební provedení, choreografie, komentáře, vlastní texty – tak tomu říkám vážně jiná liga!
Naklonila jsem se ke kamarádce a zařvala jsem jí do ucha: “Tak jistý rozdíl by tu byl. Ale podívej, taky je bez vlasů. To člověka může splést, ne?”
