První letošní třešně. Moc se neurodilo, tak spodní patro bylo ozobané hned. Přinesli jsme tedy žebřík.
“Maminko, já se bojím.”
“Chápu. Máš příležitost svůj strach překonat.”
“Já se ale hodně bojím.”
“Chápu. Musíš se rozhodnout, co je pro tebe důležitější – jestli ten strach ještě kousek vylézt nebo ta chuť na třešně.”
“Já spadnu! Spadnu, spadnu, spadnuuuu!”
“No, to se může stát, nahoru nepoletíš.”
PS: Jak to dopadlo? Překonal, vylezl, natrhal :-) A pak “poučoval” sestru – povídal jí cosi o příležitosti svůj strach překonat… :-)
